Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.

Co na to Fibie

06.11.12 DUO CACIB Praha

Doma vypuklo výstavní bláznění! Jedním slovem nuda, koho by asi tak bavilo běhat na vodítku na zahradě kolem jabloně a stát aniž bych mohla hnout brvou. Alespoň, že jsem za to vždy byla řádně odměněna sušeným masíčkem, mňam. Pořád se mluvilo o tom, že 3. a 4. 11. pojedeme do Prahy na DUO CACIB a že to bude naše rozloučení s letošní šňůrou výstav.

Výstavnímu víkendu ovšem předcházely dva fleky:

Flek první:
Na dvorečku mě zaujal tažný vozík za traktor, pár dní před výstavou to bylo, a při prozkoumávání jsem se o valník sem tam otřela. To, že mi na mojí bílé srsti ulpěl jakýsi černý maz mi bylo upřímně fuk. Alče to bylo taky jedno, ale Ája křičela, jestli to myslíme vážně. Zamrkala jsem na ní a nechala si špatně odstranitelné skvrny ještě víc rozmatlat. Málem na mě vzala ředidlo, fujtajbl. To se do výstavy ztratí neboj, snažila jsem se marně uklidnit zbytečnou hysterii. Černé skvrny postupem času zmizely, ale jak to tak bývá, když jeden „problém“ zmizí objeví se druhý...

Flek druhý:
Neměla jsem, ale den před výstavou jsem utekla na procházce do mého oblíbeného remízku a vrátila se zelená. Hodně zelená. Na zádech. Tentokrát mě sprcha s šampónem neminula a já záviděla Arince její obtížně ušpinitelnou černou srst! :-)

Ale teď už k výstavám.

V sobotu ráno se u nás v Oldřichově vstávalo už v pět hodin, byly jsme naloženy do autíčka, vypuštěny na louce, prý abychom se před dlouhou cestou proběhly, za pár minut nás holky naházely do auta a jelo se do Prahy na výstavičku. Tam Vám bylo pejsků, až mi očička přecházela a ušíčka se mi klepala samým nadšením.

Pan rozhodčí MVDr. Čestmír Šrámek CSc., byl moc hodný a i přes to, že jsem při prohlídce zoubků tak trošku cvakala zuby. Divný, fakt jsme doma trénovaly i zuby :-) Moc jsem se mu líbila a odnesla jsem si ohodnocení V1, CAJC, BOJ a krásnou medaili. Arinka si vyběhala V2, res.CAC. Celá naše rodinka byla z našich úspěchů rozveselená.

Navíc mě pobavil rozhlas, který hlásil, že lidičky, kteří něco ztratili se mají hlásit ve výstavní kanceláři. No řekněte, jak může někdo ztratit pejska? To mi můj setří rozum nebral. Ozvalo se hlášení: „Pozor, pozor, kdo ztratil černou dogu, pobíhá na parkovišti. Pokud se jí podaří odchytit, bude ve výstavní kanceláři“. To už jsme se řehtali všichni, včetně našeho tatínka.

Když jsem běhala v závěrečných soutěžích o juniora FCI skupiny VII., tak moje panička Alča skoro plakala. V závěrečkách jsem neuspěla, ale první den výstavy jsme s Arinkou zvládly na jedničku a jako každou výstavu nám byly za odměnu koupeny plyšové kachny jupí :-)

V neděli se všechno opakovalo, teda úplně všechno ne, Arinka ráno dostala na krk obojek a místo, aby vyběhla na dvoreček a radovala se z výletu, tak se klidně vrátila do svojí postýlky. Prý už šampion je, tak jí máme nechat doma, aby mohla jít s páníčkem na myslivnu, jak je každou neděli zvyklá.

Arinku jsme přemluvily a tak přece jen vstala a jela s námi, ale bylo nám jasné, že z toho moc nadšená není. Což se odrazilo i na hodnocení od paní rozhodčí Heleny Dvořákové, kde Arinka odešla s VD. Já jsem si opět vyběhala V1, CAJC, BOJ a druhou krásnou medaili.

Ája byla z hodnocení Arinky moc smutná, tak jsme se s Arí na ní vrhly a dostala od nás hodně moc pusinek na rozveselení, máme totiž vyzkoušeno, že ty fungují vždycky. Opět mě čekaly závěrečné soutěže a zase jsem na bedně nestála, ale třeba budeme mít příští rok více setřího štěstí.

Za nedělní výstavu nám opět přibyly dvě kachny ha ha. Naše rozloučení s výstavní sezónou dopadlo nad naše očekávání a jsem moc ráda, že jsem rodině a kamarádům udělala radost krásným výsledkem. Moc ráda jsem se viděla se všemi psími i lidskými kamarády.

Zase někdy ahoj! Vaše Fíbinka

PS: Fotka pochází ze začátků našich zábavných tréninků




jít zpět

Pátek, 24. květen 2024

správa webu