Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Co na to Fibie
29.04.14 Jak jsem zachraňovala Fíbinku aneb šlo nám (skoro) o život
Včera jsem zažila den na který jen těžko zapomenu…Bylo pondělní odpoledne a já vyrazila s Arinkou a Fíbinkou na procházku. Jako vždy jsem zaparkovala u myslivny, všichni tři jsme z vesela vyskákaly z auta, holky zběsile pobíhaly a já se radovala z hezkého počasí a vrtících ocásků těch dvou bláznivek. To jsem však ještě nevěděla co nás čeká o pár minut později…
Zvolila jsem směr takový, abychom se vyhnuly chovnému rybníku, kolem kterého chodíme každý den, jenže minulý týden úžasní rybáři zdechlé kapříky, kteří nepřežili zimu kliďánko naházeli kolem rybníka. No a co udělají dvě setřice když vidí a hlavně cítí mrtvýho kapříka v revíru? Dokonale se v něm vyválí :-) O víkendu jsem šamponovala auto i psiska a fakt jsem si to hned v pondělí nechtěla zopakovat a tak jsem zvolila úplně jiný směr procházky kolem úplně jiného rybníku.
Došly jsme tedy k druhému rybníku a protože holky milují vodu, neváhala jsem ani minutu a sešla ke břehu, kde jsem házela klacky do vody a holky mi je ochotně nosily na břeh. Jenže pak se Fíbinka rozhodla, že si „urve“ svůj aportíček a doplavala ke stromům co rostly ve vodě. Najednou koukám a Fíbí pořád plave na jednom místě a né a né se hnout dopředu. Volám na ní, ale stále jen plavala na místě. Najednou začala kňourat a mě bylo v tu ránu jasný, že je něco v nepořádku. Nikdy nezapomenu na pohled jejích vyvaleních očiček, které volaly o pomoc. Neváhala jsem ani vteřinu, sundala jsem si jen boty a skočila jsem naší Fíbinku zachránit. Jak jsem skočila do vody zabořila jsem se téměř po kolena do bahna a měla jsem co dělat, abych se těch pár metrů k Fíbince dostala. Když jsem se k ní dobrodila zjistila jsem, že Fíbí má kolem krku omotaný rybářský vlasec!
Popadla jsem naší holčičku do náručí, ta mi samozřejmě podrápala krk, ale já tu bolest ani v té chvíli necítila, vlasec jsem odmotala z krku a Fíbinku zachránila. Uf. Bylo to pár vteřin, ale já byla ze sledu událostí psychicky hodně vyčerpaná, ale zároveň šťastná, že jsme obě živý a celý... Nechci ani přemýšlet nad tím, co by se stalo kdybych se do vody bezmyšlenkovitě nevrhla.
Hodila jsem ještě párkrát holkám aport do vody (protože jsem měla strach, aby se Fíbinka vody kvůli špatnému zážitku nebála) a vyrazily jsme zase s vrtícími ocásky do auta. Byla jsem totálně mokrá a zablácená. Doma jsem se osprchovala a převlékla. Nezbývalo nic jiného než načerpat klid a novou energii tím, že jsme znovu vyrazily do revíru. Na druhý pokus jsme vodu vynechaly a pobíhaly po loukách a polích.
I když jsou Fíbince už dva roky, pořád jí beru za malou holčičku a včera jsem se o tu naší velkou mazlivku fakt bála. Každá zkušenost je k životu dobrá, ale tu včerejší jsem prožít nemusela. I když jedno plus to má. Jsem přesvědčená o tom, že jsme si navzájem s Fíbinkou upevnily náš už tak pevný vztah :-)
Na konec vzkaz pro naše dvě holčičky:
Arinko a Fíbinko, ode dneška klidně houkejte a štěkejte, když budete chtít dobrotu, při výstavním postoji se klidně vrťte a dělejte kraviny, buďte stále divošky jako doposud - já už se na vás zlobit nebudu, možná jen jakože na oko :-)ale prosím nejvíc si přeju abyste byly zdravé, živé a v pořádku.
Mějte všichni hezké setří jaro a dávejte na sebe i na psí divochy pozor.
Ája
PS: Když se řekne „rybář“ napadnou mě tři věci – 1. odpadky kolem vody 2. mrtví kapři poházený v revíru 3.vlasec kolem Fíbinčina krku a proto… nesnáším rybáře!
PS2: do tý vody jsem skočila i s mým novým Samsungem (vydržel mi přesně tři týdny) ale kdo má přemýšlet nad obsahem kapes, když jde o psí život :-) Kdybyste někdo měl tip jak mobil „rozdýchat“ tak sem s ním.
Čtvrtek, 12. prosinec 2024