Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.

Co na to Viki

16.05.11 Výstava aneb Vikinky den lenošení

V sobotu celý den holky uklízely a to včetně auta, což nám s Ari bylo dost podezřelé. Když jsem se dozvěděla, že Ari pojede na výstavu, tak mi nezbývalo, než konstatovat, že s tím autem je to škoda práce. Arinka ho stejně cestou poblinká.
Druhý den ráno se tedy nešlo na procházku, ale holky skočily do auta, no Arinku tam musela Ája vysloveně nastrkat a vyrazily. Já jsem si udělala oddechový den. Celý den jsem se válela na mém křesílku a bylo mi docela fajn. Byla jsem však zvědavá co budou holky vyprávět za zážitky a hlavně co Ari vyvedla za psinu.
Po návratu naší výpravy jsem je běžela okamžitě vítat, lačná po novinkách. Arinka byla tak utahaná, že mi ani nic moc neštěkla a šla si lehnout, samozřejmě do mé postele. Ach jo.
Od mamči jsem se dozvěděla, že se chtěla vyfotit s Arinkou pod rozkvetlým bezovým keřem. Při pózování Arčí nečekaně zatáhla a mamča ztratíc rovnováhu se pořádně rozplácla na zem. Mamka si narazila záda a roztrhla kalhoty a se smíchem na tváři ztratila zájem se s tou mladou neposedou fotit:-) Dobře jí tak, má se fotit se mnou.
Ale jinak se prý měly fajn, no přeju jim to, já na ty výstavy moc nejsem, teda nikdy jsem nebyla, takže ať si Arčí holky užijou, hlavně, že se mi vrátily s poučením, že od Ari se dá čekat opravdu všechno...

Setrům zdar a nám s Arčí zdary dva




jít zpět

Pátek, 24. květen 2024

správa webu