Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.

Psí život s Ájou

16.05.11 Vzpomínání...

Koukám, že tu dnes bylo nějak moc návštěvníků stránek. Asi jste zvědavý jak Ari dopadla na včerejší výstavě, ale také by vás určitě zajímalo jak jsem to zvládla já. Jaké to bylo si po 20 letech „zahrát na handlerku“? Jo jo, to už je dlouho co jsem se s bezprostředností dítěte zúčastňovala soutěží dítě a pes s mamky tehdy oblíbenou rasou německý špic. Vzpomínám si, jak mi chtěli dát cenu a já jako malý děcko prohlásila, že „živého pejska nechci, těch mám dost“. Tenkrát jsem na výstavě dostala velkého plyšového psa a nemohl se jmenovat jinak než Fík :-) možná se ještě dneska válí na půdě…
Doma jsme tehdy měli těch malých černých psisek pět plus německýho ovčáka a vlčího špice, ano opravdu jich bylo celkem sedm: Ben, Glada, Dajána, Arina, Evička, Fatty, Dara a Baryk. Pamatuju si je všechny. Baryka jsem komandovala na dvoře s vodítkem v ruce a strašně toužila, aby poslouchal, jenže ho víc než já, zajímalo co se děje venku za vraty a jednou mi to moje komandování vrátil v podobě úprku k vrátkům v momentě, kdy jsem ho pevně držela za vodítko a odmítala pustit. Upadla jsem a on mě vláčel za sebou do té doby, než jsem pochopila, že autoritu mít nebudu. Naopak mojí ségru psi poslouchali vždycky a vlastně poslouchají dodnes. Mami, tati, kde nastala chyba? :o)
Když Bary odešel do psího nebe, táta si jakožto myslivec přinesl pointra Máju z Mokliny. Měla úžasnou povahu, vždycky byla z honu a z jakékoliv jiné myslivecké akce doma dřív než táta. Byla prostě strašně rychlá a vždycky jsme jí podezřívali, že jí ta myslivost zas až tak nebaví :-) A vězte, že v té době nebyly mobilní telefony a tak nebylo možné kontaktovat tatínka, že již není třeba Máju po honitbě hledat, že Májinka si už dávno lebedí na gauči. Mája byla vlastně průkopnice loveckého plemene v naší rodině. Nejen mému tatínkovi občas šla na nervy, já taky někdy už nevěděla kudy kam. Představte si, že se jmenujete Ája a pes Mája a když rodičové volají, tak Májo zní téměř jako Ájo a naopak, takže občas došlo k omylům.
Pravda, měla jsem hezké dětství plné psů a všeho kolem co se těch chlupáčů týká a tak mě napadá, že by to chtělo „prohrabat se“ starými diplomy, fotkami a vzpomínkami nejen z výstavních úspěchů…

Reportáž z nedělení výstavy bude zítra, dneska jsem si chtěla zavzpomínat...Ája





jít zpět

Pátek, 24. květen 2024

správa webu